Proč nezačínat tužkou? Jedna maminka se ptala: "Koupila jsem grafomotorické sešity, ale dcera je dělat nechce a brečí. Co s tím?"
Odpověď je jednoduchá, ale trochu nečekaná. Nic není špatně. Jen dívka začala příliš brzy na příliš malém papíře.
Tento krok dělá většina rodičů, protože grafomotorické sešity vypadají jako správná příprava na školu. Jenže realita bývá jiná. A navíc grafomotorické sešity často kombinují velmi snadná zadání s nepřiměřeně náročnými, takže děti z nich i bývají zmatené.
Začátek patří tělu, ne tužce
Než dítě vezme pastelku do ruky, potřebuje mít dostatečně rozvinutou hrubou motoriku – konkrétně ramenní pletenec a zápěstí. Proč? Protože grafomotorika nevychází z pohybu prstů, jak si většina lidí myslí. Vychází z pohybu ramene. Celá paže se musí naučit pohybovat plynule a uvolněně v prostoru, teprve pak může ruka zvládnout přesné tahy na papíře.
Nejprve tedy žádný papír A4. Žádná tužka. Žádný sešit.
Místo toho: velké plochy, volný pohyb, celá paže v pohybu.
Konkrétně to znamená přilepit na zeď velký arch balicího papíru nebo pořídit tabuli a nechat dítě malovat houbou, širokým štětcem nebo prostě prstem – vestoje, s celou paží v pohybu od ramene. Kreslit křídou na chodník. Dělat stopy prsty do mouky rozsypané na vále nebo do krupice rozsypané na tácu. Malovat na zrcadlo. Tyto aktivity nevypadají jako příprava na školu, ale opak je pravdou. Děti totiž při nich získává zkušenosti s tím, jak ruka funguje v prostoru.
Druhá vrstva: jemná motorika
Teprve když tuto první fázi dítě zvládá, přichází na řadu jemná motorika. Navlékání čehokoli, mačkání papíru do kuliček, modelína, práce s pinzetou, stříhání. Posilují se svaly ruky a prstů, střídá se tlak a uvolnění (potřebujeme pro psaní), ale pořád ještě bez nároku na přesnost na papíře.
Dítě, které si hodiny hraje s modelínou nebo přenáší fazole pinzetou z misky do misky, nedělá nic zbytečného. Buduje základnu, ze které psaní vyroste přirozeně.
Grafomotorika na papíře až nakonec Když si dítě dobře poradí s prsty a koordinací rukou a také s koordinací oka a ruky, teprve přichází grafomotorika na papíře. I nyní se začíná velkým formátem – ideálně A3, tedy spojené dva běžné papíry – a jednoduchými tahy: kruhy, vlnky, spirály… Děti si samy vymýšlejí příběhy, na které navazují svými tahy.
Pracovní listy tedy přicházejí jako úplně poslední krok. Ne jako první. Toto pořadí respektuje vývojové posloupnosti. Ale je to opačné pořadí, než jaké instinktivně volí většina rodičů.
Poselství pro rodiče Při práci s tužkou by měla převládat pohoda a radost, ne výkon. Dítě, které se začne bát tužky a papíru, protože na ně byl vyvíjení tlak příliš brzy, se přeučuje těžko. Pozitivní vztah k tvoření je cennější než přesná čára. Opravdu.
Za dvacet let práce s dětmi jsem viděla mnoho dětí, které uměly technicky správně držet tužku, ale psaní nesnášely. A viděla jsem děti, které měly ze začátku „špatný“ úchop, ale ke kreslení si sedaly samy od sebe s nadšením. Ty druhé měly v životě jednodušší cestu.
Nadšení pro tvoření je základ. Technika přijde. Jemná motorika a vizuomotorika jsou součástí Základního programu.
Pohybové dovednosti a koordinace těla najdete v Kompletním programu.
Pokud chcete vědět, kde konkrétně začít právě s vaším dítětem vyplňte dotazník – odkaz je vpravo nahoře na hlavní stránce.